Novinky

Aktuality

Ahoj. Tak jako každý majitel digitální zrcadlovky se nevyhnu znečištěnému čipu a nastane dilema, jak na to, co udělat, kde ušetřit čas i peníze. Hledáte na síti všelijaké "zaručené" rady a pomoc. Při těch cenách se není ani čemu divit. Já mám radu jedinou - je to zbytečné.

Ač majitel Rolls-Royce od Canonu, po třech foceních ploché dráhy jsem si všiml nepěkných teček na fotkách. Ty hnusný mrchy, co Vás dokážou vytočit, protože si jich většinou všimnete, když nějakou fotku finálně vystavíte. Hmmm ... co s tím? No přeci - vyčistím to! Mám balónek, štěteček, inertní plyn, co vám vyfoukne i suchý z .....u a sadu Eyelead.  To je takovej bazmek, co z lepící pásky přenesete tenkou vrstvu lepidla na gelový polštářek a tisknete to na plochu čipu a zase na ten papírek s lepidlem. No, zapnul jsem foťák, připravil ty zázračný pomůcky, vlezl do menu a zvolil "Čištění čipu". Po známém cvaknutí se objevil ten zázrak. Teda nevím, co na něm stojí ty nehorázný prachy, je to jen takovej obdélníček, co vypadá taky jako gelovej polštářek. 

No, nejdřív jsem to ofoukl, pak pošimral štětcem, pak zase ofoukl, pak vypnul, nasadil sklo, udělal fotku ..... a málem to se mnou švihlo. Bordelu tam bylo nejen ty zmiňované tečky, ale přímo posypaný čip jako mákem. Hrklo ve mě, zase rozebral, otevřel sadu Eyelead a jal se razítkovat dovnitř ven, dovnitř ven..... Musím podotknout, že v kompletní sadě mi chyběly dva ks dodaných papírků, takže osm jich ještě bylo. Zkrátím to - dva dny jsem se s tím drbal, všechny papírky vypotřeboval, v neděli jsem se naštval, jel k Fotoškodovi pro mokré čištění a pak jsem zase nasadil zbývající papírky na Eyeleadu ...... poslední dva. A zase na prd.

 

Takže mi z toho vyplynulo toto ponaučení:

  1. Nepřehazuj na závodech objektivy
  2. Jednou za 1/2 roku to odnes do AWH na vyčištění, protože to vyjde levněji a udělají to profesionálně.

 

Držím Vám palce, protože dva dny nervů za to fakt nestojí a ten čas jsem mohl trávit klidně někde v kopečkách nebo v knajpě.

No, raději asi přeci jen v těch kopečkách ....

Ahoj zase příště.

Po odeslání fotek z prvního závodu jsem byl jako na trní ..... jako odsouzenec, čekající na rozsudek. Ale dopadlo to dobře, a bez problémů jsem se dostal na další závod, tentokrát na závody Extraligy družstev, kde soutěžila družstva domácích AKM Markéta Praha, AK 3ton Slaný, AKM ZP Pardubice (ano, Zlatá přilba) a SC Žarnovica. Těch jezdců není prostě tolik a tak se potkávají napříč různými závody. A věřte, že už leckteří mají své jméno doma i ve světě. Ať jsou to z domácích Josef Franc a Matěj Kůs, Eduard Krčmář nebo Martin Málek (oba Slaný) a jedni z kandidátů na favority Václav Milík a Hynek Štichauer ze ZP Pardubice.

Zima 2017 - 2018 byla taková všelijaká. Hlavně ale NEbyla - tedy u nás, v nížině. Těch pár dní v únoru nestálo za řeč. Ale všude kolem mě jsem slyšel, jakej je hnusnej mráz ... Lidi už blbnou, pomalu by se divili, že v zimě mrzne. Mě naopak bylo velice dobře, i když to přes kalhoty štípalo. Miluju ten zvuk, když se plovoucí led tříští o mostní pilíře, když tráva, obalená zmrzlou jinovatkou křupe pod nohama a když mráz pálí v plicích. Prostě mám zimu rád.
Na focení jsem se ale přesunul do hal. Resp. jen do hokejových. Rozhodl jsem se pro přechod na jiný model fotoaparátu a tak než proběhla obměna, stihl jsem jen pár portrétů a pak už jen čekal se starým Canonem 7D na příchod nového. Byly to trochu nervy, jestli to z toho E-baye přijde a bude to v pořádku, ale vyplatilo se. Foťák je to pořádnej, něco se pronese, ale ten dynamický rozsah čipu a hlavně rychlost sériového snímání mi umožní využít tuto vlastnost při focení sportů. Takže portrét a sport (a reportáže) budou dále mé hlavní fotooblasti a možná z toho časem bude jen to nebo ono. Uvidíme. To nechám slonovi. Každopádně teď se už nemůžu vymlouvat, že by něco bylo chybou foťáku.

No, co se týče toho focení sportu, využil jsem možnosti začít fotit kralupský fotbal, hokej, basketbal a plánuju jedno malé překvapení. Ale o tom až jestli se to povede, jen prozradím, že v tom je cítit benzín a olej. Teoreticky by mělo být něco do měsíce, tak uvidíme.
Portréty jsem fotil opět u Tomáše Macka v ateliéru v Praze (www.pronajematelieru.cz) a díky FB jsem poznal zase nové lidi. Ať to byla elegantní Lenka a Lucie, éterická Iva, tajemně rozverná Kacza, živelná Mary Auš nebo Lucy Žůr. Na tu se mimochodem moc těším, až poodkryje roušku své osobnosti, protože věřím, že má co nabídnout. A bytost, kterou jsem potkat jako víceméně poslední fotoobjekt a z níž jsem prostě učarován, slečna Veronika. Tolik přirozeného šarmu a elegance, křehkosti a něhy v jednom ..... Doufám, že vzájemná spokojenost bude ohromná a hlavně dlouhodobá. Zkrátka, ač byla zima neveselá, přeci jen ji můžu hodnotit pozitivně a já jsem pozitivní rád. A ještě jedna pozitivní zprávička - požádal jsem o přijetí do fotoklubu okolo Antonína Lavrenčíka, takže doufám, že se opět budu mít šanci něco někde přiučit. Hned první akce, které jsem se zúčastnil byla super - i když se ateliér hledal se značnými potížemi :D

No a to by tak bylo asi všechno.

Tak zase příště. Ahoj.

Plochá dráha. Motosport, který mě vždy lákal, i když jsem se jak malý kluk motal spíš kolem motokrosu. Za to můžou mí rodiče. Máma tam prodávala ve stánku pivo a párky a já je nosil jezdcům. Dostával jsem za to samolepky a propocený rukavice :) Ale nikdy jsem nebyl na ploché dráze, nikdy mě tam táta nevzal .... A bohužel, ani já tam nevzal syna, když to ještě šlo.

No zkrátka, cesta na plochou dráhu mi trvala cca 45 let. O to víc si to ale teď užívám. Mám blízko svatostánek "Markétu" a Slaný, tam jsem ještě ale nebyl. V plánu to je.

Je to super, vzít foťák a obhlížet stopy minulosti - leckterý by dodal, že už Markétu takhle pamatuje, ale já nemám srovnání. Pro mě to je depo, dráha, kde se proháněli na strojích Milan Špinka, Jiří Štancl nebo Jan Holub ( a další ). 
A protože jsem hlavně kvůli focení sportu kupoval i nový fotoaparát, tak jsem tedy vyrazil. Pro začátek mi povolili jeden závod, ale kdo by šel rovnou na Grand Prix, že? :D

No, měl jsem z prvního focení opravdu značně stísněný pocity, v dnešní době si nějak nemůžu uvědomit, že by se rozdávala i druhá šance. Ale hodil jsem to za hlavu, sotva jsem prošel bránou. Dokonce jsem se pousmál nad svou blbostí, jak jsem ještě tři dny zpátky kupoval špunty do uší - dokonce dva typy a ještě dodnes je mám někde v kapse některých kalhot ...  No, došel jsem k dráze a "zkušeným" okem jsem si začal vybírat místo focení. Sem tam jsem při putování potkal fotokolegu, představil se, poklábosil ..... a pak uslyšel krásný zvuk tůrovaného motoru. Postavil jsem se na první polovinu prvního oblouku, těsně k dráze. Že to byla chyba jsem zjistil po projetí první tréninkové skupiny, kdy jsem byl doslova utopen v prudké spršče kamení a prachu. Nebo spíš sprše. Dekoval jsem se odtamtud jak to jen šlo - ale každá zkušenost něco stojí nebo bolí. Tak u mě to bylo obojí :D
Postavil jsem se tedy nahoru nad tribunu mimo dosah létajících kamenů a fotil na dlouhé sklo. Hmmmm .... zkušenost č.2 - Canon 7D (crop) a EF 400/5,6 L USM není dobrá kombinace. Leda že vy stojíte na Markétě a oni jednou v Chebu. Nebo v tom Slaném. Prostě je to kurňa dlouhý a můžete jim fotit přes celý areál. Takže nic moc. Kombinace druhá - 1Dx MII a EF 70-200/2,8 L IS USM II zase na tohle místo krátká a tak jsem to porůznu přehazoval, kombinoval, občas i něco vyfotil a přitom obcházel areál a hledal místa a nakonec jsem prošel i do středu na trávu. A zase fotil, popocházel, hledal, fotil, pokecával ... až to dopadlo takhle a snad na napoprvé zase tak blbě. Teda .. určitě ne, protože už můžu jezdit na další závody, takže jsem prošel. Musím poděkovat speedway-prague.cz za vstřícnost a příležitost,kterou jsem dostal a doufám, že to povede k delší spolupráci.

No a jak vidíte, jsou tu sem tam fotky, album jako celek je ZDE

Mějte se fajn a zase u dalšího dílu ahoj.

S krásnou, empatickou a vynikající slovenskou fotografkou Katkou Grajcarikovou jsem poprvé začal komunikovat před cca 2 lety díky Facebooku. Okamžitě se mi její fotky zaryly pod kůži, byl to styl, který jsem se dlouho snažil vytvořit, ale pořád mi to nějak nešlo. Nemohl jsem přijít na určité součásti plánu svícení, aby to bylo prostě to, co jsem chtěl. Po době psaní nadešla příležitost navázat osobní kontakt a vstoupit do její "kuchyně" v ateliéru při workshopu, který se rozhodla uspořádat v Novom Meste nad Váhom v půli listopadu.
A tak jsem nelenil a jel .....