Vyhlídka Knobloška mi byla doporučena Karlem Štěpánem. Člověkem, který zná středohoří jak z české části, tak i z německé. Počasí bylo stabilní, krásně zlehka pofukovalo a tak jsem se v práci nemohl dočkat konce pracovní doby. Ne že by se na to u nás nějak tvrdě hrálo, ale jednou za čas mám "odpolední" a makám až do konce naší pracovní doby. Pár minut před čtvrtou jsem si ověřil meteopodmínky na webových kamerách, radaru Meteopressu a Medar-online. Všude ok, jedu! Rozhodnutí padlo, z vlaku rychle pro vercajk, klíče od auta a láhev s vodou no a hurá na sever. OK, je to spíš severozápad, ale co už ...

V minulém článku jsem zmiňoval, že vlastně časem poznáte, jak jsou od sebe vyhlídky Českého středohoří relativně kousek. Já to zjistil, když jsem zadal Knoblošku do navigace a zjistil jsem, že jedu doslova pár metrů od Plešivce. A další paráda - tedy pro mě  je skutečnost, že se nikam nešplháte. Ano, tady ti, kteří lezete po stěnách propadnete záchvatu smíchu, ale my, lidé z nížin o tom víme své :D Prostě autem zajedete buď skoro k vyhlídce, nebo až k ní. Záleží jen na vašich ohledech k těm několika málo metrům trávy.

Dokonce tam mají i vybetonovanou plošinku pro stativy, takový je tam komfort.Takže jsem to vybalil a začal se chystat na Zlatou hodinku. Jenže kopce nejsou roviny a tak jsem s přicházející oblačností začal propadat značné skepsi. No a začal maraton s výměnou foťáků - na 5Dm3 jsem měl 16-35/f4 L II IS, na 7D 70-200/L II IS a tím jsem "vyďobával" Hazmburk a nějaké ty dálky, pak zase ke stativu na druhý ... ale spíš to vypadalo na příchod Apokalypsy, než krásnou "Golden hour". Jo jo, nakonec jsem jen rychle zabalil foťáky do báglu a prchal zpátky do Kralup. Déšť mě dostihl za Litoměřicemi a byl to docela fičák :)

Tak ahoj zase příště !