• Černobílá. Černá a bílá. A miliony odstínů šedi. To je to, co mě v posledních měsících opět zasáhlo a tak jsem se v určitém směru odklonil ze světa digitální čistoty a vrátil se ke královně, analogové fotografii. Začínám opět jako elév, to, co jsem kdysi v hlavě měl je dávno pryč. Ale je to krása, zase vybírat, který film koupit a na jako příležitost, jestli jemný, nebo kontrastní ... jakou vývojku, jak dlouho vyvolávat. Jestli stockem nebo ředěnou.... těch možností je tolik, že to tvoří samostatnou galaxii ve vesmíru.Uvidíme.

Když jsem se před 4 lety dostal poprvé v životě na nádherný a vzdálený kousek planety, thajský ostrov Koh Samui, připadal jsem si jako v profláknutém filmu Pretty woman, kdy Richard Gere povídá v opeře Julii Roberts ".... víš, operu si buď zamiluješ, nebo nenávidíš." Mě se to stalo s Asií. Ano, hodně kladného v tom sehrál můj kamarád a přítel Jirka Tlášek, protože se postaral o ubytování a nám tím pádem odpadla jedna a ne nepodstatná záležitost z krku. Tímto mu ještě jednou děkuji. Nějakou dobu po návratu jsem v duši pořád přechovával krásné okamžiky, které jsem měl možnost prožít na této ostrovní perle.

Nicméně, vzpomínky jsou krásná záležitost, kterou Vám navíc nikdo ani nesebere, ale nelze z nich žít po celý zbytek života. Také je musíte oživit, aktualizovat, nebo jak říkáme my, ze světa IT, upgradovat. A tak jsem se konečně rozhodl uskutečnit jeden ze svých snů - a to procestovat letos téměř celou bývalou Zadní Indii. Cestu jsem de facto plánoval dva roky, jenže znáte to sami, sotva to vypadá, že budete mít všechno dokupy, tak vám hned něco vybouchne. U mě to bylo auto, se kterým jsem se musel rozloučit kvůli stáří (jeho, ne mého) :D , pak to bylo něco jiného .. .no zkrátka a dobře, v listopadu 2018 jsem se rozhodl, že jedu. A ne tak, jako minule, i když to bylo super. Ale pěkně na skutečný trip, kdy budu často odkázán jen na to, jak si v té situaci poradím. Ok, Chuck Norris ze mě nebude - začal jsem i shánět někoho, kdo by byl ochotný absolvovat cestu se mnou - jak vidíte v úvodu kategorie, je to cca 6400 km a to není zrovna málo. No dlouho se nic nedělo, ale nakonec se rozhodl přidat alespoň na tu vietnamskou část slovenský fotoreportér Libor Špimr a tak po vyřízení formalit zbývá oznámit jedno - 18.2.2019 startujeme směr Hanoj

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Oslovily Vás moje ukázky? Klikněte na vstup do Portfolia.

Najdete mě na:

Narozen v roce 1967, srdcem jsem zůstal pořád Broumovákem. Kralupy, kde žiji nyní, se mi prostě nějak "nedostaly pod kůži." Mám rád lidi, komunikaci s nimi a snažím se fotit tak, jak je vidím já, ne jak se chtějí vidět sami.

 

  •  
  •  
  •  
  •