Novinky

Tajemství temné komory

Nikdo nemládneme. To není postesk, jen konstatování. Protože s tím souvisí najednou se objevující návštěvy lékařů divných odborností, o kterých jste do určité doby ani nevěděli. No a když přišel jeden z takových dní zaťukat na dveře i u mě, tak jsem vyrazil s Mamčou (Mamiya RZ67 Pro2D) na zádech. Týden předtím jsem konečně ušetřil na záda 6x6, protože mám ten rozměr rád a hodně jsem si tato záda přál. V tomhle ohledu nemám co konstruktérům Mamiyi a posléze PhaseOne co vytknout. Vše propracované do detailu. Jen ta cena. A k tomu clo a pitomý DPH. No ale co už naděláš, když u nás na trhu je toho na RZety tak žalostně málo. Sáhl jsem po osvědčeném Fomapanu 200, nasadil a vyrazil. Že skončím na Pražském hradě jsem netušil až do příjezdu do Prahy, ale tak co, čas jsem měl a na Hradě jsem už nebyl pěkných pár let. No, řekl bych, že tak cca 17, to jsem byl ještě ženatý, Adamovi bylo cca 5 a Elišce asi 11. Taky už doba minulá ... ale to je jiná kapitola.

Když mě tramvaj číslo 22 vyplivla ze svých perfektně vyhřátých útrob - podotýkám ano, 2.9. nefungovala klimatizace a kupodivu nikoho nenapadlo otevřít okno ve strachu před útokem zrádného Covidu, byl jsem tak nějak rád, že jsem jel jen 2 zastávky. Pak už zbývalo jen přejít silnici a člověk mohl začít vnímat monumentální nádheru našeho skvostu, chrámu sv.Víta. Já byl vlastně poprvé v prostorách hradu po zavedení bezpečnostních opatření, tak jsem čuměl na ty cedule s pokyny. U checkpointu jsem začal sundavat batoh, ale policajt měl dobrou náladu nebo mám na čele napsaný, že jsem nikdy nepronesl nic víc než dva lahváče a tak bylo vše rychle vyřešený. Teď už to vezmu zkrátka - jen jsem se tak nějak cikcak prošel, "támhle nakoukl, tuhle nahlíd" a sem tam něco cvaknul. Tedy vlastně vyfotil, cvaká se telefonem nebo digitálem. A vlastně se ani nedivím - u vyhlídky na konci mého fotovýletu jsem potkal turisty a když jsem viděl jednoho, jak to z těch hradeb pere s bleskem jako o život na 300 metrů vzdálenou kopuli sv.Mikuláše na Malé Straně ... bylo mi ho vlastně líto. No ale když už si udělal tu osmistousedmdesátoušestou fotku toho samého, byl jsem rád, že mi uvolnil místo :) Aby to nevypadalo, že se mu směju, tak ani mě se nepovedlo všech 12 snímků ze svitku. 2 poslední jsem nevěřil hranolu a nastavil expozici podle Sekonicu ... a jsou hrozně podexponovaný, ty sem ani dávat nebudu. No a první fotka byly stromy z Dědic (závody koní ve vytrvalosti), takže ty tady v článku nemají co dělat a kapli sv.Kříže na II.nádvoří mám celkem 4x ... páč jsem se nechal unést :D :D :D 
Takže tady je 7 fotek z výletu a zase někdy příště AHOJ !!!

 

Write comment (0 Comments)

Ahoj lidi. První pokusy se Schwarzschildovým efektem mi moc nevyšly ( odkaz ZDE ), ale protože mě tento způsob velice zaujal, nevzdal jsem se a tak je tu krátký článek o pokusu druhém. Na prodloužený víkend jsem naházel foťák (Mamiya RZ67 Pro IID) do auta a vyrazil směr Vysočina, kde má moje sestra chalupu a laskavě mi ji zapůjčila. S vidinou 3 krásných dnů před sebou jsem ve čtvrtek odpoledne vyrazil.

Write comment (2 Comments)

Zaujalo mě focení na analog dlouhými časy. Moc se mi líbí fotky různých jezer a ženoucích se mračen, mola, kde rozmazané vlny tvoří zdánlivě klidnou hladinu ..... To vše se dá na dlouhé časy udělat. Stačí tři věci : foťák, ND filtr (různých parametrů) a povědomí o Schwarzschildově efektu.

Write comment (0 Comments)

Že "Mamča" není žádnej aparát pro rychlé akce je jasný. Nicméně mě osobně trápilo nejvíc, že jsem nebyl schopný zaostřit, i kdybych dělal bůhví co. A tak po usilovném hledání na netu jsem objevil kouzelné "koukátko", jak jsem ten bazmek pojmenoval. Dostal důvěru před dioptrickou korekcí. I když, jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Protože korekci budu asi pořizovat do šachty, přeci jen člověk používá oba způsoby ostření. Takže i když v nové Mamče vidím o hodně lépe, bez koukátka to zatím prostě nejde, pojmy jako osa oka, cylindr a tak dále mi ku**vsky komplikují život.

Write comment (0 Comments)

Všelijako mi bylo, když jsem tahal film ze smáčedla a věšel ho na sušení. Vyjde to, nevyjde? Bude to už teď ono? A zase to bylo v pytli ....... Třeba ne všechno, ale stejně jsem nebyl spokojený. Diskuzemi , sdílením fotografií a opět diskuzemi jsem se dostal do stavu, kdy jsem nechal zkontrolovat všechny 3 kazety na Mamče (Mamiya RZ67) a tělo s měchem taky. Oslovil jsem pana Kociána v Modřanech, který se toho ujal. Taky jsem požádal o kontrolu objektivu 50 mm, protože z té 127 a 140 lezly fotky lepší. Bohužel mi potvrdil, že do dvou kazet teče světlo a že ta 50tka má plíseň na vnitřních členech, kam se nedostane. Tímto děkuji Japoncům, kteří prodávají na Ebayi šunty, přišel jsem o pár tisícovek. Přirozeně jsem byl zvědavý, jak dopadne vyvolání prvních filmů. Příležitost ale přišla až v září a říjnu na závodech v Pohorské Vsi a pak v Kolesech, kam jsem jel "v plné polní" fotovýbavě. Vzhledem k tomu, že jsme vždycky jeli o den dřív, tak bylo dost času na hokusy pokusy. V Pohorské Vsi jsem nafotil pouhý jeden film a tak jsem se těšil do Koles, že si zařádím víc. Filmů jsem na to měl habaděj, podařilo se mi koupit balík 14 dní prošlého TMaxu 100 za 400 - tedy 80 Kč kus. V pátek po příjezdu do tábora jsme fotit nešli, to máme tak na ohlášení se, postavení stanů a světe div se, teď v Kolesách se ukázal jako největší oříšek problém s kameny. Resp. nebyly. A tak nebylo ohniště. Tedy nebylo by. Sedli jsme do Quidova jeepu a cestou z Chlumce jsme hledali, až našli. Ale fakt to byl docela problém. No nic, nakonec našli, oheň byl a táboření proběhlo podle plánu. Ale o tom tenhle příspěvek není.

Hodně jsem se těšil na focení říjnového rána v mlze. Bohužel, opět jsem se ukázal jako analogový elév, kdy jsem podcenil dvě věci. Tou první byla moje obava z pushování filmu, kdy jsem si ještě nevěřil a tou druhou byla neznalost koňské zvědavosti. Zkrátka, když jsem si už nastavil foťák a zaostřil, normálně se ty potvory 4nohý hnuli ke mně. No a bylo to v kelu. Mamča není žádný autofokus, tam je všechno vyloženě na Vás .... Snažil jsem se. Fakt že jo. Ale i tak to bylo ještě málo a ať děláš, co děláš, Mamča se po chvíli v ruce pronese. Je to vidět na fotkách, kdy jsem neustál pohybovou neostrost. No a na některých byly ty hejbající se potvory rychlejší než čas na závěrce.

Write comment (0 Comments)