Vyhlídka Knobloška mi byla doporučena Karlem Štěpánem. Člověkem, který zná středohoří jak z české části, tak i z německé. Počasí bylo stabilní, krásně zlehka pofukovalo a tak jsem se v práci nemohl dočkat konce pracovní doby. Ne že by se na to u nás nějak tvrdě hrálo, ale jednou za čas mám „odpolední“ a makám až do konce naší pracovní
doby. Pár minut před čtvrtou jsem si ověřil meteopodmínky na webových kamerách, radaru Meteopressu a Medar-online. Všude ok, jedu! Rozhodnutí padlo, z vlaku rychle pro vercajk, klíče od auta a láhev s vodou no a hurá na sever. OK, je to spíš severozápad, ale co už …
V minulém článku jsem zmiňoval, že vlastně časem poznáte, jak jsou od sebe vyhlídky Českého středohoří relativně kousek. Já to zjistil, když jsem zadal Knoblošku do navigace a zjistil jsem, že jedu doslova pár metrů od Plešivce. A další paráda – tedy pro mě je skutečnost, že se nikam nešplháte. Ano, tady ti, kteří lezete po stěnách propadnete záchvatu smíchu, ale my, lidé z nížin o tom víme své 😀 Prostě autem zajedete buď skoro k vyhlídce, nebo až k ní. Záleží jen na vašich ohledech k těm několika málo metrům trávy.
Dokonce tam mají i vybetonovanou plošinku pro stativy, takový je tam komfort.Takže jsem to vybalil a začal se chystat na Zlatou hodinku. Jenže kopce nejsou roviny a tak jsem s přicházející oblačností začal propadat značné skepsi. No a začal maraton s výměnou foťáků – na 5Dm3 jsem měl 16-35/f4 L II IS, na 7D 70-200/L II IS a tím jsem „vyďobával“ Hazmburk a nějaké ty dálky, pak zase ke stativu na druhý … ale spíš to vypadalo na příchod Apokalypsy, než krásnou „Golden hour“. Jo jo, nakonec jsem jen rychle zabalil foťáky do báglu a prchal zpátky do Kralup. Déšť mě dostihl za Litoměřicemi a byl to docela fičák 🙂
Tak ahoj zase příště !
