S krásnou, empatickou a vynikající slovenskou fotografkou Katkou Grajcarikovou jsem poprvé začal komunikovat před cca 2 lety díky Facebooku. Okamžitě se mi její fotky zaryly pod kůži, byl to styl, který jsem se dlouho snažil vytvořit, ale pořád mi to nějak nešlo. Nemohl jsem přijít na určité součásti plánu svícení, aby to bylo prostě to, co
jsem chtěl. Po době psaní nadešla příležitost navázat osobní kontakt a vstoupit do její „kuchyně“ v ateliéru při workshopu, který se rozhodla uspořádat v Novom Meste nad Váhom v půli listopadu.
A tak jsem nelenil a jel …..
K Novému Mestu mám dlouhodobý vztah. Co by mladík po základní škole jsem tu nastoupil svou vojenskou kariéru. Bývala zde Vojenská střední odborná škola (VSOŠ) se zaměřením na elektrotechniku a připravovali jsme se tu v dnešní terminologii jako telekomunikační technici, nebo-li spojaři. To je minulost. V současnosti zde žije Katarína Grajcaríková, fotografka s ohromnou dávkou empatie pro ostatní lidi a s vynikajícím citem, který se promítá do jejich snímků.
Na Facebooku se mi objevila nabídka na workshop, kterou jsem zvažoval nejprve trochu s otázkou, jestli tam vůbec mám co dělat, ale nakonec jsem se přihlásil. A nelitoval jsem. Ad jedna cestuju rád, i když to je třeba i na krátkou vzdálenost. Ad dva, na takové cesty jezdím raději veřejnou dopravou a ne za volantem. Člověk dostává dar od toho šéfa nahoře mít čas sám pro sebe, číst, přemýšlet … , spát …. prostě cokoliv jiného, než sedět za volantem a sledovat, jak vás někteří „řidiči“ hodlají zabít. Kdepak. I za cenu skutečně pozdního příjezdu do NMnV a tím pádem i do penzionu. Musím podotknout, že penzion Kuria, který mi doporučila Katka byl skvělý. V trezorku jsem si vyzvedl v půl druhé klíč od cimry, rychle se vysprchoval a mazal na kutě, workshop začínal ve dvě po obědě. Tady to trochu zkrátím – spánek super, později dohodnutá snídaně také no a tak jsem jen hodil fotobágl na záda a vyrazil hledat ateliér.
No, musím přiznat, že Nové Mesto se změnilo hodně. Víte, v těch 14ti letech, když jsem sem nastoupil na vojnu, člověk měl jiné zájmy a tak jsem nevnímal, mezi jak moc malebnými kopci se NMnV nachází. Na levé straně Malé Karpaty. na pravé Povážsky Inovec – myšleno od jihu k sevevru 🙂 – zkrátka jsem tu nádheru nevnímal. Kdo by ji i vnímal, když jste měl na hlavě nasazenou plynovou masku, střílel slepými a padal hubou na zem? 😀 – Ale to k vojně patří a nestěžuju si, jen konstatuji. Ale zapůsobilo to na mě tak, že jsem se rozhodl pro 14ti denní dovolenou v těchto kopečkách v příštím roce.
No a už k workshopu. Hodně jsme si povídali. Katka nezklamala, je to skutečně člověk, který má rád lidi a umí jim to dát najevo. Její fotky jsou obsahově silné a tak jsme s ní spolu s dalšími dolovali, „jak na to“. Samozřejmě na to universální návod neexistuje, fotograf prostě musí mít cit pro komunikaci, poslouchat, co mu objekt jeho zájmu před objektivem říká …. a chápat ho. No a potom je to o svícení a postprocesu. Takže za mě SUPER zkušenost a teď už to jen dovést do praxe. První ukázky vidíte dole.
Katko, ještě jednou mockrát děkuji. 🙂
[pb_row ][pb_column span=“span4″][pb_image el_title=“Anetka I.“ image_file=“images/portret/atelier/_DM_8368-Edit2-1280.jpg“ image_size=“medium“ link_type=“image“ image_container_style=“no-styling“ image_alignment=“inherit“ appearing_animation=“0″ ][/pb_image][/pb_column][pb_column span=“span4″][pb_image el_title=“Anetka II.“ image_file=“images/portret/atelier/_DM_8373-Edit-1280.jpg“ image_size=“medium“ link_type=“image“ image_container_style=“no-styling“ image_alignment=“inherit“ appearing_animation=“0″ ][/pb_image][/pb_column][pb_column span=“span4″][pb_image el_title=“Anetka III.“ image_file=“images/portret/atelier/_DM_8376-Edit-RGB-1280.jpg“ image_size=“medium“ link_type=“image“ image_container_style=“no-styling“ image_alignment=“inherit“ appearing_animation=“0″ ][/pb_image][/pb_column][/pb_row]
