Všelijako mi bylo, když jsem tahal film ze smáčedla a věšel ho na sušení. Vyjde to, nevyjde? Bude to už teď ono? A zase to bylo v pytli ……. Třeba ne všechno, ale stejně jsem nebyl spokojený. Diskuzemi , sdílením fotografií a opět diskuzemi jsem se dostal do stavu, kdy jsem nechal zkontrolovat všechny 3 kazety na Mamče (Mamiya RZ67) a
tělo s měchem taky. Oslovil jsem pana Kociána v Modřanech, který se toho ujal. Taky jsem požádal o kontrolu objektivu 50 mm, protože z té 127 a 140 lezly fotky lepší. Bohužel mi potvrdil, že do dvou kazet teče světlo a že ta 50tka má plíseň na vnitřních členech, kam se nedostane. Tímto děkuji Japoncům, kteří prodávají na Ebayi šunty, přišel jsem o pár tisícovek. Přirozeně jsem byl zvědavý, jak dopadne vyvolání prvních filmů. Příležitost ale přišla až v září a říjnu na závodech v Pohorské Vsi a pak v Kolesech, kam jsem jel „v plné polní“ fotovýbavě. Vzhledem k tomu, že jsme vždycky jeli o den dřív, tak bylo dost času na hokusy pokusy. V Pohorské Vsi jsem nafotil pouhý jeden film a tak jsem se těšil do Koles, že si zařádím víc. Filmů jsem na to měl habaděj, podařilo se mi koupit balík 14 dní prošlého TMaxu 100 za 400 – tedy 80 Kč kus. V pátek po příjezdu do tábora jsme fotit nešli, to máme tak na ohlášení se, postavení stanů a světe div se, teď v Kolesách se ukázal jako největší oříšek problém s kameny. Resp. nebyly. A tak nebylo ohniště. Tedy nebylo by. Sedli jsme do Quidova jeepu a cestou z Chlumce jsme hledali, až našli. Ale fakt to byl docela problém. No nic, nakonec našli, oheň byl a táboření proběhlo podle plánu. Ale o tom tenhle příspěvek není.
Hodně jsem se těšil na focení říjnového rána v mlze. Bohužel, opět jsem se ukázal jako analogový elév, kdy jsem podcenil dvě věci. Tou první byla moje obava z pushování filmu, kdy jsem si ještě nevěřil a tou druhou byla neznalost koňské zvědavosti. Zkrátka, když jsem si už nastavil foťák a zaostřil, normálně se ty potvory 4nohý hnuli ke mně. No a bylo to v kelu. Mamča není žádný autofokus, tam je všechno vyloženě na Vás …. Snažil jsem se. Fakt že jo. Ale i tak to bylo ještě málo a ať děláš, co děláš, Mamča se po chvíli v ruce pronese. Je to vidět na fotkách, kdy jsem neustál pohybovou neostrost. No a na některých byly ty hejbající se potvory rychlejší než čas na závěrce.
