Zaujalo mě focení na analog dlouhými časy. Moc se mi líbí fotky různých jezer a ženoucích se mračen, mola, kde rozmazané vlny tvoří zdánlivě klidnou hladinu ….. To vše se dá na dlouhé časy udělat. Stačí tři věci : foťák, ND filtr (různých parametrů) a povědomí o Schwarzschildově efektu.
Jako studijní materiál mi posloužily filmy firmy FOMA – a to Fomapan 100, 200 a 400 ISO. A to i přes informace, které jsem se dozvěděl na netu, kde odsuzují filmy ISO 200 a 400, že nejsou k dlouhým časům příznivé. Nebo je rovnou odsuzují, s tím, že pak tvoří značné zrno nebo že kvalita svitků pokulhává šarže od šarže. Zkrátka a dobře, jedno lednové odpoledne jsem vyrazil v této zbroji – Mamiya RZ 67 Pro, Sekor Z 65/4, Sekor Z 127/3,7 a 2x Foma 100, 2x Foma 200, 2x Foma 400 a 1x Kodak T-Max 100. A ručně vyrobená maska pod matnici na formát 6×4,5 – jasně že kazetu mám taky.
Jako cíl pokusů jsem si zvolil matičku stověžatou u Karlova mostu. Zřejmě nejprofláknutější místo, ale o to tady jde. Pohyb lidí, kachen, labutí a dalších letců, nutrie … to vše utváří neustále se pohybující chaos, na pokusy jako dělaný. Výsledek by přeci měl být bez nich, o to někdy – většinou – jde, ne? Eliminovat nechtěné, ale přítomné ….. Bohužel, kvůli nutné úřední záležitosti jsem se o hodinu a půl zdržel a tak jsem přišel o možnost testovat nejsilnější ND filtr, který je momentálně na trhu a já ho v nějakém záchvatu pošetilosti pořídil – ND 100000x (-16,5 EV). Nezbývalo, než používat ND8x (-3 EV), což není zase až tak velká výhra přes den. Na silnější denní světlo je potřeba ND filtr cca 1000x ( -10EV) a vyšší. Takže jsem založil fil Foma200, připravil si ND8 a změřil expozici expozimetrem. Mám i expozimetr v mobilu, ale nějak jsem neměl chuť ke vzájemné konfrontaci technologií.
Jak je vidět na obrázku č.2 -dole- (po kliknutí se zvětší), začal jsem na cloně 16 a 9 sekundách. Po cca 3 fotkách jsem ale zvedl laťku a posunul clonu na 32 a tím zvedl EV o další 2 stupně na -5 EV. S časem jsem se posunul na 68 sec a výsledek je dozajista příjemnější – jen musím podotknout, že se začalo už hodně stmívat. No a na poslední 3 fotky jsem se dostal až na 9 minut a nějaký drobný při cloně 16, ale myslím, že ty se povedly nejvíc – viz. poslední obrázek stopek, kdy čas už bohužel běžel 2 minuty a neuvědomil jsem si, že nemám screen.
Co říci na závěr? No, bude to ještě běh na delší trati, sami vidíte, že na ty první fotky se skoro nedá dívat – nevím, jestli je zadělanej negativ nebo byl špinavý filtr … příště si musím víc připravit techniku, ale od cca 6té fotky je to už docela koukatelné 😀 .
Vyvolával jsem v Adox Rodinalu 1:50 s mírnějším překlápěním, než uvádí „správný postup“. a TO JE ASI TAK VŠE Z PRVNÍ ZATĚŽKÁVACÍ ZKOUŠKY, DRUHÁ UŽ BUDE NA NOVÉM TĚLE MAMIYA RZ67 PRO IID. Sakra caps… kašlu na to.
Čau zase jindy
Rosťa
