Dneska je to skoro 14 dní, co jsem pořídil tento objektiv a tak mi dovolte seznámit Vás s mými postřehy. Jako první veličina, se kterou jsem se u tohoto kousku seznámil, byla váha. Věřte mi, že se macek pronese skoro jako celý zbytek vaší výbavy. Protože není nezanedbatelná. Ale musíme to vzít pěkně od začátku kvůli lidem, kteří ještě
nemají o tomto objektivu žádné znalosti.
Délka objektivu : 291 mm. Hmotnost : 3390 gramů ( o parametrech bude ještě řeč ). Minimální zaostřovací vzdálenost : 150 cm. Zbytek parametrů je tak nějak nepodstatných – mimo toho, že je to objektiv stabilizovaný 4 krokově, ostření HSM a průměrem pro filtry, který je úctyhodných 105 mm. A že clona má 9 lamel, což umožňuje krásný kroužky třeba po dešti.
Tak a vezmeme to pěkně zvenku. Objektiv je velice dobře chráněný proti prachu a stékající vodě, u Sigmy si dali skutečně záležet. Jak prstence ostření a zoomu, tak kroužek kolem zadní části pro foťák.Zoom kroužek mi jde trochu ztuha, ale to je třeba dětská nemoc a časem se rozhýbe. Každopádně to není žádná tragédie. Stejně dobře je řešené i těsnění kolem ovládacích prvků objektivu.
Ovládací prvky objektivu jsou asi každému jasný – shora :
- přepínání autofokus / manuál
- přepínání rozsahu ostření – slouží k rychlejšímu zaostření ve zvoleném rozsahu
- vypínač stabilizace objektivu
- uživatelské nastavení objektivu
Možnosti uživatelského nastavení jsou rozepsány v tabulce dole.
Co se týče ergonomie objektivu, je to ok, ale ….. Ale ta váha způsobuje, že rukou, kterou si objektiv držím, občas „žďouchnu“ do prstence ostření, jde o zvyk a o grif, který přijde časem. Taky nasadit přední krytku objektivu při nasazené sluneční cloně – u toho chytám točky. A aretační šroub sluneční clony je bazmek, který mi asi za chvíli bude trhat vnitřek batohu. Ale to je asi tak vše negativní, co se týče vnějšku objektivu.
Co se týče vnitřku …. No, nejprve jsem myslel, že to pojedu vrátit hned. Objektiv prostě neostřil, resp. neostřil tam, kam jste chtěli. Pánbůh zaplať za ten nápad koupit i USB dock, kterým jsem to na chalupě „poladil“ plus mínus že se to občas i chytlo. No, kdybych ještě kouřil, padla by na to dobrá desítka cigaret. Takhle jsem jen zhluboka dýchal 😀 Metoda „Postav nakřivo metr ke krabici s ostrým něčím“ se ukázala orientačně jako OK. Ale hodnoty nastavení byly rozlítaný po stupnici doprava doleva (obr.1).
Nejblbější na tom je, že to musí být známá věc i pro výrobce a nutnost zakoupit USB dock zavání chtěným zlem, kdy jste nuceni koupit další krabičku, bez které to nenastavíte. Dovedl bych si to představit jako konektor v těle objektivu a seřizovat to při nasazeném skle na tělo, ne to pořád sundavat, přenastavit, nasadit, přezkoušet a tohle tak cca 4-7x na každou vzdálenost při každém ohnisku.
U seřizování po dovolené jsme s kamarádem Michalem Dobešem (www.michaldobes.com) přistoupili k jeho osvědčenému seřizování a přilepili ostřící terč na dveře. A jelo se znova – jednou na Live view, podruhé na autofokus a porovnávali jsme. Bylo to jako v písničce … “ …. trvalo to dlouho, než se vítr utišil …. “ – a my byli s výsledkem vcelku spokojeni s tím, že to lepší nebude 😀
Jako první testovací prostředí našeho společného snažení jsem si vybral krásnou tůň, kde rád zůstávám cestou z práce, abych si vychutnával klid a pozoroval přírodu. Je tam hodně ptáků, ledňáček při troše štěstí a i je možné narazit na volavku. Jinak kachny a nedávno jsem objevil i bobří rodinku. Po prvních fotkách jsem byl trochu … no, jak to říct diplomaticky ….. rozčarován?? – protože mi přišlo, že to prostě neostří, že jsme se asi spletli oba … Exponoval jsem ještě pár fotek … no, fous by to ještě sneslo. A tak jsem vlezl do menu fotoaparátu a hledal Mikronastavení AF. A srovnal to tam. Vzhledem k tomu, že se ten den neobjevil ani bobr, ledňáček a natož pak volavka, fotil jsem si jen větve, klacíky z vody a pod, prostě to, co přišlo od ruku. Nicméně jsem od vody odcházel spokojený a následující sobotu jsem jev vyzkoušel sklo na rallye. Výsledek vidíte ve vloženém albu.
Všem zájemcům o toto sklo držím palce, věřím, že vynaložená námaha se v poměru k ceně skla vyplatí. No a jako přidanou hodnotu bych viděl svaly jako Pepek námořník, protože se to nezdá, ale ta váha je znát.
Inu, většinou to tak v životě je. Něco za něco.
