Na polední pauze jsem se domluvili s Michalem Dobešem, že bychom mohli vyrazit do kopečků Českého středohoří. No a jelikož jsme muži činů, nejen keců, tak jsme po příjezdu z práce jen rychle něco pojedli, popili, Michal měl ještě nějaké pořizování doma – je ženatý – a já se stihl i osprchovat – začínalo být celkem teplo 😀 – a teď beze srandy – přijeli jsme, pobalili, naložili a vyrazili směr Litoměřice …
Jdete po rovině a hned za městem si to začíná silnice pěkně směrovat k vyšší nadmořské výšce. Je docela fajn, že nad Litoměřicemi toho najdete hodně na relativně malém kousku. A my jeli na Holý vrch. Krásné úzké silničky, vedoucí jako tenká linka k vrcholkům, nádherné slunné počasí a krásné mraky na nebi – co víc si může fotograf přát, když jede fotit krajinu? Zapomněl bych ještě na to nejpodstatnější – nádherné pohledy, které se naskýtaly jak po stranách a dopředu – Milešovka, Ostrý … a Holý vrch, Plešivec, Varhošť …. a dozadu na rovinu, přerušenou Řípem. Je to jeden z nejkrásnějších koutů naší malé země. Určitě pro mě.
Přijeli jsme na výchozí místo, které je v tomhle případě skutečně jen kousek od vrcholu. Stoupání je sice trošku příkré, ale Karel Štepán by se jen pousmál. Proti jeho lezení na německé straně pohoří po žebřících skalních měst je to prostě brnkačka. Pro mě smrt. Funěl jsem tak, že mi nečinilo problém zjistit, že focením divé zvěře se mohu jen kochat, nikoliv aktivně zúčastňovat. Jediné zvíře, který já nevyplaším jsou asi koně sv. Václava a J. Žižky v Praze. Při stoupání k vrcholu jsme zpozorovali kolegu fotografa, který ale začal balit a potkali jsme ho o pár metrů výše. Dali jsme řeč, cože to balí. Myslel si, že to bude stát za prd, od západu se blížila celistvá vrstva oblačnosti. No, my se rozhodli, že když už jsme přijeli, tak počkáme. Doškrábal jsem se na vrchol, kde už Michal kamzík měl foťák na stativu. Připojil jsem se k němu, jen co jsem popadl dech, takže tak za 10 minut 😀 Dřepl jsem si na šutr a smontoval nádobíčko. Těšil jsem se na pořádné „zastřelení“ sestavy Canon 5Dm3 a Canon 16-35 mm f/4 L IS USM. Jo a taky jsem pořídil novou dálkovou spoušť a tak už mám nejen kabelovou, ale i radio. No a na to všechno jsem byl zvědavý, jak to bude dohromady šlapat.
Lidičky, to Vám je nádhera, když tam jen tak sedíte na šutru a sledujete tu krásu. Jeden by se i dojal, ale jak je tam druhej chlap, jste za tvrďáka 😀 😀 😀 – a tak trousíte poznámky … „Hmmm, docela fajn výhled, co?“ 😀 Ten fotokolega, který opustil tohle kouzelný místo udělal jednoznačně chybu. Nám se to vyplatilo, viděli jsme, vyfotili … a i když skutečně na samý západ slunce přišla ta souvislá oblačnost, já – a domnívám se, že ani Michal – jsme nelitovali.
Poslední třešničkou na dortu se nám příroda odměnila při sestupu. Šel jsem první, abych Michala nezabil, kdybych se začal nekontolovaně řítit z kopce 😛 – a když jsem se v půlce otočil, kdeže Michal je, tak jsem jen tiše zavolal, ať stojí a otočí se. Neskutečně blízko nás se nechal teplým vzduchem unášet nějaký dravec. Nevím, co to bylo, na tomhle poli mám děsný mezery, který pokud to začnu s focením přírody brát vážně, budu muset zacpat. Ale „stál na místě“ ve vzduchu a fakt byl kurňa blízko, nějakých 30 metrů maximálně. Jen jsme se dívali a dívali……
A JAKO V POHÁDCE – KDYBYSME NEMUSELI RÁNO DO PRÁCE, DÍVALI BYCHOM SE JEŠTĚ DLOUHO. Tak zase příště 🙂 Ahoj.
